Nejrychleji to jde, když písničku poslechne program: vyber soubor v nástroji na BPM a tóninu zdarma a za pár sekund uvidíš tóninu (třeba „A moll“) i tempo, bez odesílání souboru. Podle sluchu hledáš tón, ke kterému se písnička „vrací domů“ (na kterém chce skončit), najdeš ho v aplikaci s klavírem a rozhodneš, jestli písnička zní durově, nebo mollově. Základní tón plus dur nebo moll: to je tónina.
V kostce
- Tónina má dvě části: základní tón (tóniku) a druh stupnice, skoro vždy dur nebo moll.
- Poslední tón nebo poslední akord písničky je často tónika. Začni u něj.
- Každá durová tónina má stejné tóny jako jedna mollová (třeba C dur a a moll, takzvané paralelní tóniny), takže si je lidé i programy občas pletou.
- Písničky, které uprostřed mění tóninu nebo používají stupnice mimo západní dur a moll, můžou dát nejasný výsledek.
- Pro zpívání znamenají nejvyšší a nejnižší tón písničky víc než název tóniny. Tóninu potřebuješ pro domluvu s hudebníky a na karaoke; jestli ti písnička sedí, ti řekne tvůj rozsah.
Nejdřív: H, B a názvy z nástrojů
Online nástroje, anglické weby s akordy a karaoke píšou tóny anglickými písmeny a půltóny jen s křížkem. Česky je pojmenováváme trochu jinak a největší past je B:
| Písmeno v nástroji | Český název |
|---|---|
| C | c |
| C# | cis (= des) |
| D | d |
| D# | dis (= es) |
| E | e |
| F | f |
| F# | fis (= ges) |
| G | g |
| G# | gis (= as) |
| A | a |
| A# | ais (= b) |
| B | h |
Pokud nástroj ukáže „B moll“, česky je to h moll. České B (B dur, b moll) je v anglickém zápisu A# nebo Bb. V akordech znamená „m“ za písmenem moll: „Am“ je a moll. Česky se durové tóniny obvykle píšou velkým písmenem (C dur) a mollové malým (a moll).
Způsob 1: nástroj zdarma (10 sekund)
- Otevři nástroj na BPM a tóninu v telefonu nebo počítači.
- Vyber písničku (MP3, M4A nebo WAV, do 8 minut).
- Počkej pár sekund. Uvidíš tóninu, jistotu výsledku (Jasné, Pravděpodobně nebo Nejisté: písnička může měnit tóninu), příbuznou tóninu, která se dobře mixuje, a tempo v BPM.
Jak to funguje: nástroj poslouchá 90 sekund ze středu písničky, po případném úvodu, měří, jak moc hudba používá každý z 12 tónů, a porovná tenhle vzorec s typickými vzorci durových a mollových tónin. Všechno se děje v prohlížeči, takže soubor zůstane ve tvém zařízení. Stejně zjistíš tóninu beatu nebo samplu, pokud je v něm slyšet melodie nebo akordy; samotné bicí tóninu nemají.
Pokud je výsledek Nejisté, písnička možná mění tóninu, nebo stojí na stupnici, kterou model dur/moll dobře nepopíše. Pak vidíš nejbližší západní tóninu.
Způsob 2: podle sluchu, bez čtení not (3 kroky)
Potřebuješ aplikaci s klavírem v telefonu. Poprvé to chce trochu cviku, pak to jde rychle.
1. Najdi tóniku. Poslouchej písničku a zabroukej tón, který na konci refrénu nebo celé písničky zní jako závěr, jako by se na něm písnička mohla zastavit. Broukej ho dál, zatímco hudba hraje: měl by sedět skoro všude.
2. Najdi ho na klaviatuře. Zkoušej klávesy, dokud jedna nezazní přesně jako tón, který broukáš. To je tónika. Oktáva nehraje roli: C je vždycky C.
3. Dur, nebo moll? Zahraj tóniku spolu s tónem o 4 klávesy výš (počítej všechny bílé i černé). Pokud zní jasně a sedí k náladě písničky, tónina je durová. Pokud písničce líp sedí tón o 3 klávesy výš, je mollová. Zhruba řečeno, dur zní jasně a uzavřeně, moll tmavěji nebo smutněji, ale spousta veselých písniček je v mollu: věř porovnání, ne náladě.
Způsob 3: podle akordů
Pokud najdeš akordy písničky v online zpěvníku nebo ti je řekne hudebník, tóninou je obvykle:
- akord, na kterém písnička končí, a
- akord, který se vrací nejčastěji, hlavně na konci refrénu.
Písnička s akordy hlavně C, F, G a Am, která končí na C, je skoro jistě v C dur. Pokud stejné akordy končí na Am, je to a moll. Pozor na zpěvníky s hmaty: spousta z nich píše písničku v tónině, která se snáz hraje na kytaru, s kapodastrem, a ne v tónině z nahrávky. A zkontroluj, jestli zpěvník píše „H“, nebo „B“.
Způsob 4: z not, podle předznamenání
Pokud máš noty, podívej se na křížky nebo béčka na začátku osnovy, tedy na předznamenání. Každá sada patří jedné durové a jedné mollové tónině:
| Předznamenání | Dur | Moll |
|---|---|---|
| bez předznamenání | C dur | a moll |
| 1 ♯ (fis) | G dur | e moll |
| 2 ♯ (fis, cis) | D dur | h moll |
| 3 ♯ (fis, cis, gis) | A dur | fis moll |
| 1 ♭ (b) | F dur | d moll |
| 2 ♭ (b, es) | B dur | g moll |
| 3 ♭ (b, es, as) | Es dur | c moll |
Kterou z obou, poznáš zase podle závěrečného tónu: pokud skladba s jedním křížkem končí na G, je to G dur; pokud na E, je to e moll.
Proč se programy někdy neshodnou
- Paralelní tóniny. C dur a a moll používají úplně stejné tóny, takže program může vybrat tu druhou z dvojice. Proto nástroj na BPM a tóninu ukazuje i příbuznou tóninu.
- Modulace. Spousta popových písniček jde v posledním refrénu o tón výš. Program, který poslouchá jiný úsek, může říct jinou tóninu.
- Ladění. Některé nahrávky jsou naladěné o kousek výš nebo níž než standard (a¹ = 440 Hz) a nejistý výsledek se může posunout do sousední tóniny.
- Nezápadní stupnice. Hudba s tóny nebo intervaly, které model dur/moll nepopíše, dostane nanejvýš přibližný výsledek.
Co s tím při zpívání
- Řekni ji karaoke systému nebo hudebníkovi. Když všichni znají původní tóninu, prosba „můžeme o tón níž?“ se splní mnohem snáz.
- Posuň ji pro svůj hlas. Sniž nebo zvyš písničku po půltónu měničem tóniny zdarma; viz změna tóniny písničky.
- Zkontroluj nejvyšší tón. Dvě písničky ve stejné tónině můžou ležet oktávu od sebe. Porovnej nejvyšší zpívaný tón se svým nejvyšším pohodlným tónem z testu hlasového rozsahu.
- Potpourri a mashupy. Písničky ve stejné nebo příbuzné tónině do sebe dobře přecházejí.
Tempo dostaneš navíc
Stejný nástroj ukáže tempo v úderech za minutu (BPM). Některé písničky se načtou jako poloviční nebo dvojnásobné tempo, takže vidíš obojí: vyber to, ve kterém lehce podupáváš do rytmu. Pokud se rychlá písnička špatně učí, zpomal ji nástrojem na zpomalení písničky beze změny tóniny zdarma.
Uslyš písničku svým hlasem
Když máš správnou tóninu, můžeš slyšet, jak písnička zní, když ji zpíváš ty. V Tera Studiu nahraješ zhruba minutu svého běžného zpěvu, nahraješ písničku a poslechneš si celou písničku svým hlasem, na tónech původního zpěváka. Se 2 minutami zpěvu to zní víc jako ty. Nahrávej v tichu: v říjnu 2026 dostalo 21 z 22 hodnocených písniček, u nichž byl hlas nahraný při stálém hluku v pozadí (ventilátor, klimatizace nebo provoz), hodnocení „Chce to doladit“. Viz karaoke tvým hlasem.
Časté otázky
Jak spolehlivé jsou programy na poznání tóniny? U písniček s jasnou harmonií, které zůstávají v jedné tónině, mají většinou pravdu, nebo nanejvýš spletou paralelní tóninu (C dur místo a moll). U písniček, které modulují, u hodně syrových akustických nahrávek a u hudby s nezápadními stupnicemi jsou méně jisté.
Je tónina první tón písničky? Ne vždy. Spousta melodií začíná na jiném tónu. Tónika je tón, na kterém písnička zní uzavřeně, a skoro vždy je na konci.
Jaké předznamenání má a moll? Žádné, stejně jako paralelní C dur. Proto se tyhle dvě tóniny pletou nejčastěji: rozhodne závěrečný tón (a, nebo c).
Jak poznat tóninu na kytaře? Podívej se na závěrečný akord a akord, který se vrací nejčastěji, jako ve způsobu 3. Pokud hraješ s kapodastrem, skutečná tónina je o půltón vyšší za každý pražec: hmaty G s kapodastrem na 2. pražci znějí v A.
Řekne mi tónina, jestli písničku uzpívám? Jen napůl. Rozhodují nejvyšší a nejnižší tón melodie. Zjisti svůj rozsah testem hlasového rozsahu a porovnej; viz taky jaký mám hlas.
Odesílá se moje písnička někam? Ne. Nástroj na BPM a tóninu funguje v prohlížeči a soubor neopustí tvoje zařízení.
Poslechni si jakoukoli písničku svým hlasem. Tvoje první 2 písničky jsou k vytvoření i poslechu zdarma.